Příliš blízké setkání: Sawmill 2010

O víkendu proběhl už druhý výcvikový tábor na Sawmillu, tentokrát s názvem Pre-Deployment Exercise. Členové HMS Phantomu se opět navlékli do uniforem, vyfasovali zbraně a pod dozorem mariňáků si zkoušeli dosud skryté aspekty vojenského života. Nešlo jenom o kropení se airsoftovými zbraněmi, ale také o nácvik pořadovek, nauku postupu ve formaci a o pojídání vojenských přídělů MRE.

Ale pěkně popořádku, aby ten report byl správně dlouhý a nudný.

Na Sawmill jsem vezl máminým autem kromě sebe ještě Foxe, Blancu, Dragon Lorda a Cábu. Naše výprava začínala v podzemních garážích Tesca, kde jsme nějakou dobu hráli Tetris a snažili se do Peugeotu 307 nacpak veškerou naši bagáž včetně dvou pušek a jednoho kulometu (který nakonec skončil mezi Foxovýma nohama).

Sawmill je bývalá pila a hlavní budovu tvoří jakási chalupa, kam jsme si dali většinu věcí. V přízemí je kuchyňka a jídelna, takzvaný Pirates Bar, kde jsme jedli. Spali jsme ve velkém vojenském stanu á la MASH. Po příjezdu jsme si také sami sestavovali vojenská lužka, přičemž jsem zalitoval, že jsem si jako malý nehrál s Merkurem. Páteční večer se spustil velký déšť (v Plzeňském kraji, kde se Sawmill odehrával, opět nastalo nebezpečí povodní). Fasovaly se uniformy a Twombly celý večer několikrát lítal sem a tam do deště do skladu pro naše uniformy. Spoustě lidí hadry sedly až na druhý nebo třetí pokus.

Ještě před akcí někteří lidé vyjádřili neochotu přistoupit na překvapivý ranní budíček (koneckonců byla mezi námi spousta programátorů, kteří "dopoledne" považují za sprosté slovo). Já se ale vzbudil někdy kolem půl šesté a byla mi zima (neprozřetelně jsem se na noc vysvlékl do trička a spodního prádla a do spacáku docela táhlo) Asi do šesti jsem zkoušel zabrat a pak jsem se na to vykašlal, vstal, oblékl se a šel do Pirates Baru a zjistil jsem, že jsem zdaleka nevstal jako první. Do hodiny jsme na snídani byli už skoro všichni.

Následoval výdej zbraní a pak se šlo na střelnici, kde jsme se naučili se zbraněmi zacházet a potom jsme byli rozděleni do fireteamů.

Rozdělení bylo následující:

Cába - velitel družstva (tzn. Squad Leader, ostatní funkce budu pro jistotu psát rovnou anglicky)

Fire Team Alpha
Darai - Fire Team Leader
Land - Automatic Rifleman
Jarmom - Assistant Automatic Rifleman
Mirek - Rifleman

Fire Team Bravo
Dragon Lord - Fire Team Leader
Honza - Automatic Rifleman
Johnak - Assistant Automatic Rifleman
Major - Rifleman

Fire Team Charlie - Band of Sisters
Maril - Fire Team Leader
Táňa - Automatic Rifleman
Blanca - Assistant Automatic Rifleman
Torli - Rifleman

Machine Gun Team
Revan - Machine Gun Team Leader
Fox - Gunner
Sammael - Ammo Man (resp. Woman :-) )
Shorty - Gunner
Bondy - Ammo Man

Nejdřív jsme prošli několikrát celou oblast a učili se signály a rozkazy. Potom přišel na řadu... oběd. Jedli jsme vojenské příděly MRE (Meal Ready to Eat... i když někteří tomu říkají Meal Refused by Enemy nebo dokonce Meal Refusing to Exit... nicméně proti tomu poslednímu označení se ohradil Twombly s tím, že některá MRE naopak odcházejí docela rychle). Já si vyfasoval balíček MRE číslo 6, kuře s nudlemi a zeleninou. Překvapilo mě, jak to bylo dobré. Půl roku v kuse bych to sice jíst nechtěl, ale nebylo to vůbec špatné. Ohřívání za pomocí vody a divné chemikálie se mi povedlo a jídlo bylo docela teplé. V každém MRE balíčku je i spousta bonusů, jako čokoláda, kafe, džus á la Tang nebo krekry s pomazánkou. Já vyfasoval dokonce i M&Msky.

MRE džus s velice přírodní barvou. Ve tmě svítil.

Odpoledne se šlo do akce. Mariňáci nám hráli nepřítele (mariňáci patřili do reenactingové jednotky 2/8. K nim se přidal ještě Twombly, Marika a také náš fireteam těžkých zbraní). Jeden tým dobýval bunkr a druhý ho měl bránit. Náš fireteam Bravo měl jít skrz pole. Výstřel z neznáma zabil Honzu, čímž se ze mě stal nový automatic rifleman. Major zmizel kamsi dopředu na průzkum a já s Dragonem jsme zůstali trčet v poli. Vzpomínám si, že jsem sejmul Sammael, která hlídala na posedu a potom se k nám připojili Maril a Cába. Dragon šel kamsi dopředu a naznačil nám, ať čekáme. A potom jsem ho už neviděl. Cába to někdy koupil a odešel a potom to za mnou koupila i Maril. Svou "smrtí" mi zachránila "život", protože podle pravidel zvedla zbraň a postavila se, čímž se ocitla mezi mnou a nepřátelským střelcem, který na ni začal křičet, ať uhne.

V tu chvíli jsem to zalomil do křoví a sporadicky střílel, zatímco nepřítel opětoval palbu. Jak jsem se později dozvěděl, občas z křoví vykoukl můj klobouček nebo rameno a tak do té oblasti poslali dávku. Já zalezl ještě hlouběji do křoví a tam se prostě posadil na zadek. Nikdy mě nenapadlo, že v taktickém boji na úrovni fireteamů využiju Clausewitze, ale když jsem seděl v tom křoví, tak jsem si vzpomněl na citát "válku vedou lidé". A tak jsem pohodlně seděl asi čtvrt hodiny a čekal, že to mého protivníka přestane bavit nebo se unaví ve snaze pořád držet pozornost.

Nakonec jsem se odvážil vylézt ven a zamířil k bunkru, kde už nikdo nebyl a tak jsem vlezl do posedu nad bunkrem, ze kterého jsem chtěl mít přehled o zbývajících protivnících. Jaksi jsem ale nepochopil, že hra se vyhraje tím, že útočící tým (tzn. my) vleze do bunkru. Takže jsem asi pět minut seděl nad bunkrem a kempoval, k velkému roztrpčení lidí, kteří mě pozorovali z mrtvoliště. Nakonec do bunkru vlezl Major, který situaci pozoroval ze křoví (a zprvu ho také nenapadlo vlézt do bunkru).

Ve druhé hře jsme my byli ti nebožáci, co bránili bunkr a mariňáci útočili. S Dragonem jsme se schovali kamsi do křoví a já si liboval, jakou mám úžasnou pozici pro přepadení ze zálohy. Bohužel si toho byli vědomi i protivníci a tak kolem mě vůbec nešli. Místo toho šli skrz zatopenou strouhu, odkud nás postupně všechny vykropili. Já si pamatuju, jak jsem se kryl za vrbou a slyším jenom: "...je tak někde za vrbou, vidím klobouček." Nakonec mě dostal Twombly do ramene ranou z manuální M-16ky (tzn. po každém výstřelu nutno natáhnout).

V paměti mi utkvěl památný běh Ivana, jednoho z mariňáků. Těžko se to popisuje, tak přidám obrázovou dokumentaci.

Běžíme, běžíme! A JUMP!

Žbluňk!

Večer se grilovalo maso a tak po různu se kecalo o všem možném. V rádiu hráli jednu z "těch našich" (konkrétně YMCA od Village People) a tak jsem zatančil na stole u barového pultu. Zasvěcení pochopí... a ti, kdo ne, mají štěstí.

Spát jsem tentokrát šel nabalený a spalo se mi podstatně líp. Ráno nás Twombly s Revanem vzbudili vojenským budíčkem (který mi zase tolik nevadil, vzhledem k tomu, že můj normální budík na mobilu je námořní siréna "General Quarters" :D ). Po snídani jsme cvičili pořadovky, což nám vydrželo pomalu na několik hodin, ale byla to sranda (i když jsem mrvil, co se dalo). Po obědě jsme procházeli střeleckou dráhu, které jsem provizorně říkal "tutorial". Po jednom jsme s puškou probíhali vytyčenou trasou a stříleli na cíle, které byly označené červeně. Po cestě byla i zeleně označené cíle, které představovali civilisty. Do těch jsme střílet neměli (i když téměř každému se podařilo nějakého civila alespoň jednou trefit a Darai trhl rekord, když sejmul všechny civilisty a žádného nepřítele). Počítaly se zásahy i čas, za který člověk dráhu uběhl. Většina lidí měla buďto dobrý čas něbo dobré střelecké výsledky (aneb buďto utíkám nebo mířím... já byl spíš ten, co utíka). Výjimkou byl Dragon Lord, který měl velmi dobré skóre v obou kategoriích.

Na závěr Sawmillu jsme ještě za pomoci majitele Petra Fencla a jeho rodiny složili stan (což byla taková velká kolektivní Pat a Mat operace) a potom jsme vyrazili do Sobína (Twombyho domovina na okraji Prahy) na večeři. Spustil se déšť, jeden z nejhorších za poslední týdny, a my se každý rozjeli jinam. Já odvezl Dragona a Blancu domů a potom jsem vyklopil Foxe u nás. Sawmill 2010 skončil.

Pro mě byl rozhodně lepší, než ten loňský. Už jenom proto, že jsem se nezmrzačil a už dva dny po akci mě žádné svaly nebolely. Nebylo sice tolik "běháme a kropíme", jako loni, ale zase jsem zažili jiné věci související s vojenstvím a vojenský život není jen o běhání a kropení. :-)

Určitě jsem na spoustu věcí zapomněl, takže přikládám pár tematických obrázků: