Všichni píšou své zážitky z Sconu 2009, tak mám dojem, že bych měl taky něco připsat. To podstatné už vystihla Affaia na svém blogu. Celý con se točil převážně kolem divadla.
V pátek jsem dorazil kolem druhém a snažil se pomoct s proměnou školy na con. Zážitek mi trochu kazil neustálý kašel, bolest v krku a potřeba smrkat, ale nějak se to dařilo přežít. V pátek večer jsem měl dvě přednášky o Honor Harringtonové a Davidu Weberovi. Obě se celkem povedly.
Jak probíhali zkoušky divadla a blížila se premiéra, začínal jsem být pořád nervóznější. Před Sconem jsem vytrvale říkal "to bude v pohodě, to dáme, loni jsme byli taky nervózní", ale teď na místě to dolehlo už i na mě.
Pro mě byly nejhorší asi ty minuty před začátkem představení, kdy jsem neustále pobíhal po zákulisí jako lev v kleci, potlačoval nutkání opakovat si text a vyžadoval se objetí od jakékoliv osoby ženského pohlaví, která mi zrovna padla pod ruku.
A pak to přišlo. Spolu se Zvěmi a Akirou jsem šel na plac. Při generálce se mi ona první improvizovaná scéna "na hollywoodské premiéře" velice povedla a já měl příšerný strach z toho, že to znovu stejně dobře nezopakuju. Naštěstí se to podařilo, mluvil jsem rychle a bez přílišného váhání a najednou jsem se vracel do zákulisí a publikum tleskalo. Zvěmi a Akiře patří velký dík, ze výborně sehranou roli "společnic," i když Zvěmi si stěžovala, že neustále hraje stejnou roli.
Každá další scéna se povedla a já se přistihl, že se neustále bojím, kdy se něco pokazí. Ale k žádným velkým problémům nedošlo a najednou byl konec. Lidi tleskali a potom se sál začal vylidňovat.
Affaia to ve svém komentu správně vystihla. Všechny ty týdny příprav byly najednou pryč během hodiny a půl. Člověk si intelektuálně uvědomuje, že to má za sebou, ale ještě se nedokáže uvolnit. Něco jako po maturitě.
Vzhledem k tomu, že chci stihnout post ještě v březnu, tak už budu pomalu končit. V neděli jsem měl ještě jednu přednášku, se Sammael jsme opakovali naši přednášku o TIE Fighteru z Koprconu. Bohužel mi ráno selhal hlas a zjistil jsem, že prakticky nejsem schopný mluvit, takže Sammael musela celou přednášku odříkat sama, za což jí patří můj velký dík.
A pak to pozvolna skončilo. Pomáhal jsem s úklidem jak nejlíp jsem dovedl a pak jsem se vydal domů. Scony jsou vždycky takové, že si je člověk pořádně ani nevychutná, hlavně kvůli přípravě přestavení a taky tím, že to vidím spíš ze strany organizátorů a vidím, co všechno přípravě conů předchází jenom v rámci přípravy budovy. A ani si nedovedu představit, čím musí před každým Sconem procházet Aldy... nebo čím prochází Vašek Pravda před Festivalem Fantazie.
Celkově mám z letošního Sconu lepší pocit, než z toho loňského a z části doufám, že se mi po loňsku podařilo se alespoň trošku rehabilitovat v očích některých lidí.
No a to už je opravdu všechno. Co říci závěrem? Nevím. Buďte veselí :-)
"Why so serious?"
Elliot 🖤
před 5 měsíci
