čtvrtek 19. srpna 2010

Sawmill 2010

O víkendu proběhl už druhý výcvikový tábor na Sawmillu, tentokrát s názvem Pre-Deployment Exercise. Členové HMS Phantomu se opět navlékli do uniforem, vyfasovali zbraně a pod dozorem mariňáků si zkoušeli dosud skryté aspekty vojenského života. Nešlo jenom o kropení se airsoftovými zbraněmi, ale také o nácvik pořadovek, nauku postupu ve formaci a o pojídání vojenských přídělů MRE.

Ale pěkně popořádku, aby ten report byl správně dlouhý a nudný.

Na Sawmill jsem vezl máminým autem kromě sebe ještě Foxe, Blancu, Dragon Lorda a Cábu. Naše výprava začínala v podzemních garážích Tesca, kde jsme nějakou dobu hráli Tetris a snažili se do Peugeotu 307 nacpak veškerou naši bagáž včetně dvou pušek a jednoho kulometu (který nakonec skončil mezi Foxovýma nohama).

Sawmill je bývalá pila a hlavní budovu tvoří jakási chalupa, kam jsme si dali většinu věcí. V přízemí je kuchyňka a jídelna, takzvaný Pirates Bar, kde jsme jedli. Spali jsme ve velkém vojenském stanu á la MASH. Po příjezdu jsme si také sami sestavovali vojenská lužka, přičemž jsem zalitoval, že jsem si jako malý nehrál s Merkurem. Páteční večer se spustil velký déšť (v Plzeňském kraji, kde se Sawmill odehrával, opět nastalo nebezpečí povodní). Fasovaly se uniformy a Twombly celý večer několikrát lítal sem a tam do deště do skladu pro naše uniformy. Spoustě lidí hadry sedly až na druhý nebo třetí pokus.

Ještě před akcí někteří lidé vyjádřili neochotu přistoupit na překvapivý ranní budíček (koneckonců byla mezi námi spousta programátorů, kteří "dopoledne" považují za sprosté slovo). Já se ale vzbudil někdy kolem půl šesté a byla mi zima (neprozřetelně jsem se na noc vysvlékl do trička a spodního prádla a do spacáku docela táhlo) Asi do šesti jsem zkoušel zabrat a pak jsem se na to vykašlal, vstal, oblékl se a šel do Pirates Baru a zjistil jsem, že jsem zdaleka nevstal jako první. Do hodiny jsme na snídani byli už skoro všichni.

Následoval výdej zbraní a pak se šlo na střelnici, kde jsme se naučili se zbraněmi zacházet a potom jsme byli rozděleni do fireteamů.

Rozdělení bylo následující:

Cába - velitel družstva (tzn. Squad Leader, ostatní funkce budu pro jistotu psát rovnou anglicky)

Fire Team Alpha
Darai - Fire Team Leader
Land - Automatic Rifleman
Jarmom - Assistant Automatic Rifleman
Mirek - Rifleman

Fire Team Bravo
Dragon Lord - Fire Team Leader
Honza - Automatic Rifleman
Johnak - Assistant Automatic Rifleman
Major - Rifleman

Fire Team Charlie - Band of Sisters
Maril - Fire Team Leader
Táňa - Automatic Rifleman
Blanca - Assistant Automatic Rifleman
Torli - Rifleman

Machine Gun Team
Revan - Machine Gun Team Leader
Fox - Gunner
Sammael - Ammo Man (resp. Woman :-) )
Shorty - Gunner
Bondy - Ammo Man

Nejdřív jsme prošli několikrát celou oblast a učili se signály a rozkazy. Potom přišel na řadu... oběd. Jedli jsme vojenské příděly MRE (Meal Ready to Eat... i když někteří tomu říkají Meal Refused by Enemy nebo dokonce Meal Refusing to Exit... nicméně proti tomu poslednímu označení se ohradil Twombly s tím, že některá MRE naopak odcházejí docela rychle). Já si vyfasoval balíček MRE číslo 6, kuře s nudlemi a zeleninou. Překvapilo mě, jak to bylo dobré. Půl roku v kuse bych to sice jíst nechtěl, ale nebylo to vůbec špatné. Ohřívání za pomocí vody a divné chemikálie se mi povedlo a jídlo bylo docela teplé. V každém MRE balíčku je i spousta bonusů, jako čokoláda, kafe, džus á la Tang nebo krekry s pomazánkou. Já vyfasoval dokonce i M&Msky.

MRE džus s velice přírodní barvou. Ve tmě svítil.

Odpoledne se šlo do akce. Mariňáci nám hráli nepřítele (mariňáci patřili do reenactingové jednotky 2/8. K nim se přidal ještě Twombly, Marika a také náš fireteam těžkých zbraní). Jeden tým dobýval bunkr a druhý ho měl bránit. Náš fireteam Bravo měl jít skrz pole. Výstřel z neznáma zabil Honzu, čímž se ze mě stal nový automatic rifleman. Major zmizel kamsi dopředu na průzkum a já s Dragonem jsme zůstali trčet v poli. Vzpomínám si, že jsem sejmul Sammael, která hlídala na posedu a potom se k nám připojili Maril a Cába. Dragon šel kamsi dopředu a naznačil nám, ať čekáme. A potom jsem ho už neviděl. Cába to někdy koupil a odešel a potom to za mnou koupila i Maril. Svou "smrtí" mi zachránila "život", protože podle pravidel zvedla zbraň a postavila se, čímž se ocitla mezi mnou a nepřátelským střelcem, který na ni začal křičet, ať uhne.

V tu chvíli jsem to zalomil do křoví a sporadicky střílel, zatímco nepřítel opětoval palbu. Jak jsem se později dozvěděl, občas z křoví vykoukl můj klobouček nebo rameno a tak do té oblasti poslali dávku. Já zalezl ještě hlouběji do křoví a tam se prostě posadil na zadek. Nikdy mě nenapadlo, že v taktickém boji na úrovni fireteamů využiju Clausewitze, ale když jsem seděl v tom křoví, tak jsem si vzpomněl na citát "válku vedou lidé". A tak jsem pohodlně seděl asi čtvrt hodiny a čekal, že to mého protivníka přestane bavit nebo se unaví ve snaze pořád držet pozornost.

Nakonec jsem se odvážil vylézt ven a zamířil k bunkru, kde už nikdo nebyl a tak jsem vlezl do posedu nad bunkrem, ze kterého jsem chtěl mít přehled o zbývajících protivnících. Jaksi jsem ale nepochopil, že hra se vyhraje tím, že útočící tým (tzn. my) vleze do bunkru. Takže jsem asi pět minut seděl nad bunkrem a kempoval, k velkému roztrpčení lidí, kteří mě pozorovali z mrtvoliště. Nakonec do bunkru vlezl Major, který situaci pozoroval ze křoví (a zprvu ho také nenapadlo vlézt do bunkru).

Ve druhé hře jsme my byli ti nebožáci, co bránili bunkr a mariňáci útočili. S Dragonem jsme se schovali kamsi do křoví a já si liboval, jakou mám úžasnou pozici pro přepadení ze zálohy. Bohužel si toho byli vědomi i protivníci a tak kolem mě vůbec nešli. Místo toho šli skrz zatopenou strouhu, odkud nás postupně všechny vykropili. Já si pamatuju, jak jsem se kryl za vrbou a slyším jenom: "...je tak někde za vrbou, vidím klobouček." Nakonec mě dostal Twombly do ramene ranou z manuální M-16ky (tzn. po každém výstřelu nutno natáhnout).

V paměti mi utkvěl památný běh Ivana, jednoho z mariňáků. Těžko se to popisuje, tak přidám obrázovou dokumentaci.


Běžíme, běžíme! A JUMP!
Žbluňk!

Večer se grilovalo maso a tak po různu se kecalo o všem možném. V rádiu hráli jednu z "těch našich" (konkrétně YMCA od Village People) a tak jsem zatančil na stole u barového pultu. Zasvěcení pochopí... a ti, kdo ne, mají štěstí.

Spát jsem tentokrát šel nabalený a spalo se mi podstatně líp. Ráno nás Twombly s Revanem vzbudili vojenským budíčkem (který mi zase tolik nevadil, vzhledem k tomu, že můj normální budík na mobilu je námořní siréna "General Quarters" :D ). Po snídani jsme cvičili pořadovky, což nám vydrželo pomalu na několik hodin, ale byla to sranda (i když jsem mrvil, co se dalo). Po obědě jsme procházeli střeleckou dráhu, které jsem provizorně říkal "tutorial". Po jednom jsme s puškou probíhali vytyčenou trasou a stříleli na cíle, které byly označené červeně. Po cestě byla i zeleně označené cíle, které představovali civilisty. Do těch jsme střílet neměli (i když téměř každému se podařilo nějakého civila alespoň jednou trefit a Darai trhl rekord, když sejmul všechny civilisty a žádného nepřítele). Počítaly se zásahy i čas, za který člověk dráhu uběhl. Většina lidí měla buďto dobrý čas něbo dobré střelecké výsledky (aneb buďto utíkám nebo mířím... já byl spíš ten, co utíka). Výjimkou byl Dragon Lord, který měl velmi dobré skóre v obou kategoriích.

Na závěr Sawmillu jsme ještě za pomoci majitele Petra Fencla a jeho rodiny složili stan (což byla taková velká kolektivní Pat a Mat operace) a potom jsme vyrazili do Sobína (Twombyho domovina na okraji Prahy) na večeři. Spustil se déšť, jeden z nejhorších za poslední týdny, a my se každý rozjeli jinam. Já odvezl Dragona a Blancu domů a potom jsem vyklopil Foxe u nás. Sawmill 2010 skončil.

Pro mě byl rozhodně lepší, než ten loňský. Už jenom proto, že jsem se nezmrzačil a už dva dny po akci mě žádné svaly nebolely. Nebylo sice tolik "běháme a kropíme", jako loni, ale zase jsem zažili jiné věci související s vojenstvím a vojenský život není jen o běhání a kropení. :-)

Určitě jsem na spoustu věcí zapomněl, takže přikládám pár tematických obrázků:


Udatný velitel družstva Cába a zároveň "velitel střelby na úseku."

Moje maličkost s puškou od MacGyvera
Generál Patton

Naše stanové ležení
Formace Band of Sisters
"My name is corporal Cech... and I need me eight soldiers. We are going to be cruel to the Germans."
YMCA!

Inglourious Marines aneb naši instruktoři v krutopřísných pózách potom, co šli skrz zatopenou strouhu.

Co říci závěrem? Napadá mě jen jedna věc, ale nebude se vám líbit...

Em Áj Cí, Kej Í Váj, Em Ou Jů Es Í - MICKEY MOUSE! Mickey Mouse!


neděle 8. srpna 2010

Star Trek: Enterprise


Na FFku mě Cece urgoval ať občas zase napíšu něco inteligentního na svůj blog pro lidi, kteří nesledují mé emo výkřiky na facebooku. A už mě napadlo několik témat o kterých psát, takže se pokusím o blogísek víc starat. Před chvíli jsem dokoukal poslední epizodu seriálu Star Trek: Enterprise a mám chuť se podělit o své dojmy.

Upřímně nevím co si o tomhle seriálu myslet jako celku. Byl to poslední Star Trek seriál, zdaleka nebyl nejlepší a spolu s filmem Star Trek: Nemesis fenomén ST na určitou dobu pohřbil. Samotní herci přiznali, že byli překvapeni, že seriál vydržel čtyři sezóny. Na druhou stranu čtvrtá sezóna byla podlě mě to nejlepší z celého seriálu. Ale o co tam vlastně jde?


Děj se odehrává asi sto let před The Original Series a před érou kapitána Kirka. Federace ještě nevznikla. Enterprise je první pozemskou lodí schopnou letět Warpem 5 a vydává se zkoumat galaxii. Tvůrci seriál zamýšleli jako návrat ke kořenům a chtěli vytvořit stejnou atmosféru jakou měla TOSka. Kapitán Archer, Vulkánka T'Pol a šéfinženýr Tucker měli představovat stejnou ústřední trojici jakou v TOSce představoval Kirk, Spock a Bones. Bohužel ostatní postavy byly v seriálu hlavně do počtu a nepřišly mi moc zajímavé. Vyjímkou byl věčně optimistický denobulanský doktor jménem Phlox. Mou nejoblíbenější postavou byl kapitánův beagle Porthos... To nejspíš vypovídá o mnohém :-)

Hodnotit seriál jako celek je težké, protože se v průběhu hodně měnil, takže to zkusím postupně.

1. a 2. sezóna - vesměs samostatné epizody, kde Enterprise zkoumá nové světy. Problém je ten, že se objevuje až příliš nového a málo starého známého. Objevují se nové mimozemské druhy, nové planety a známé rasy se často chovají jinak, než jsme zvyklí z předchozích Star Treků (to se týká hlavně Vulkánců). Někteří fanoušci prohlašovali, že tohle ani nemusel být Star Trek. Moje nejoblíbenější epizody z prvních dvou sérií byly právě ty, které nějak odkazovaly na předchozí Star Treky, jako třeba epizoda s Borgy, s Romulany, hodně klingonských epizod a také epizody zabívající se konfliktem mezi Vulkánci a Andoriany. Výborná byla také flashbacková epizoda "First Flight", kde se lidé snaží překonat Warp 2.

3. sezóna - celá třetí sezóna má jeden dlouhý storyarc, kde se Enterprise musí vydat do oblasti známé jako Expanse a najít rasu Xindů, která buduje superzbraň, se kterou chce zničit Zemi. Tím, že se Enterprise vydá do uzavřené a neprozkoumané části galaxie, nabízí ještě méně epizod odkazující na předchozí Star Treky. Na druhou stranu rasa Xindů je velice zajímavá a rád bych ji viděl i v nějakém dalším Star Trek projektu. Nejde vlastně o jednu rasu, ale o pět různých druhů, které se vyvinuli na jedné planetě - primáti, ještěroidi, hmyzoidi, akvatici a arboreals (jak tohle inteligentně přeložit nevím, malí a chlupatí, podle slovníku arboreal "žije ve stromech"). Nevýhodou storyarcu je to, že musíte koukat i na špatné epizody, protože by vám mohlo něco uniknout. A i zde je hodně velice slabých vycpávkových epizod. Samozřejmě tu je spousta výborných epizod a závěr sezóny je úžasný, ale na každý dobrý díl připadnou minimálně dva průměrné. Za velký plus považuji ale to, že ve třetí sezóně se na Enterprise poprvé objeví mariňáci, což nebylo v žádném předchozím Star Treku (a ano, takováhle maličkost mě dokáže potěšit :-)

4. sezóna - změnilo se vedení a trochu i koncept seriálu. Takhle to mělo vypadat od začátku. Sezóna sice nemá jeden velký storyarc, ale má spoustu "miniarcs." Je zde pouze pět samostatných epizod a jinak samé dvoudíly a trojdíly a tvůrci dávají do popředí důvěrně známé prvky ze starých Treků, jako byli Augments (Vylepšení superlidé ala Khan), objeví se Arik Soong, předek Datova stvořitele doktora Soonga (kterého navíc hraje Datův představitel Brent Spiner), vysvětlí se problém s klingonskými čely, do mezigalaktické politiky začnou tajně zasahovat Romulané, mihne se Sekce 31,Vulkánci se trochu rehabilitují a navštívíme mirrorový vesmír. Ve spoustě maličkostí je tahle sezóna mnohem blíž klasickým Star Trekům, než všechny předchozí a také jsem ji shlédnul téměř jedním dechem (přes předchozí sezóny jsem se prokousával měsíce). Paradoxně asi nejslabší epizodou sezóny je ta úplně poslední, která je vlastně spíše epizodou Nové generace, kde se komandér Riker vydá na holopalubu a sleduje poslední misi Enterprise kapitána Archera, která se odehrává šest let po předchozí epizodě Enterprise. Je to docela cheat, epizoda je tak trochu o ničem a představuje slabou tečku za úžasnou sezónou.

Celkové dojmy? Postavy nejsou nijak úžasné, ale seriál jako celek stojí za shlédnutí, je tam spousta dobrých epizod a nápadů. Špatné a průměrné epizody mají v prvních řadách převahu, ale dá se na to koukat. A čtvrtá řada je úžasná a už jenom kvůli ní stojí za to na seriál koukat (já na něj začal koukat právě kvůli tomu, co jsem slyšel, že bude ve čtvrté sezóně)... Takže stručně: chápu, proč to Star Trek pohřbilo... ale bylo tam hodně věcí, které se mi líbily a stojí to za shlédnutí.

P.S. omlouvám se za chyby a překlepy, píšu to trochu pozdě. Pokusím se to vychytat :-)

neděle 1. srpna 2010

Stále žiju a stále máme Bloodcony

Už dlouho tu visel post o Bloodconu 2, tak jsem se rozhodl opět něco přidat na blog. Pro začátek to bude post o... Bloodconu 4. Ano jeden Bloodcon jsme na blogu minuli úplně. Ale ty fotky jsou stejně vesměs stejné, jen se trochu liší osazenstvo. Takže tentokrát to vezmu stručně.

Je to zvláštní, už je to skoro rok, od našeho prvního Bloodconu. Jsem rád, že se rozrůstá a že naše dárcovství spojené s geekovstvím přesvědčuje víc lidí, aby darovali. Před pár dny jsem slyšel názor "já bych daroval, ale jen za peníze." No jo no, blbosti člověk neporučí a vím, že takhle hodně lidí smýšlí, ale stejně mě to trochu rozhodí. Krev v konečném důsledku zachraňuje životy a tu daruju, neprodávám.

V každém případě, zde postuju pár foteček z posledního Bloodconu. Sešlo se nás osm.

Johnak
Blanca
Fox
Luciásek
Praotec Trekkie
Cába
Tierce
Honzaf (který byl spolu s Patrikem také fotograf)

Skupina mínus Honzaf a Patrik

Nerdy Johnak

Happy Blanca
Cába the Awesome (pilně se připravoval a tentokrát celý odběr zvádl bez měnění barvy)
Luciásek je nadšená ze své díry
Fox je nadšen z pití
A Praotec je prostě nadšen
Tierce, velitel oddílu námořní pěchoty na Phantomu, donedávna znám jako "paní Colombová"
Honzaf minule jen fotografoval, ale tentokrát usoudil, že se také nechá opíchat.

Doufám, že nás příště bude opět víc a že se akce bude rozrůstat... také mě napadlo udělat s HMS Phantomem a spřízněnými dušemi podobnou akci v Brně... Ale to je věc budoucnosti a nějakého dohadování. V Brně a okolí bohužel nemáme zatím dost členů. Stay tuned.

Nashledanou příště!

pondělí 25. ledna 2010

Bloodcon 2

Po čtyřech měsících konečně došlo na další Bloodcon. Skrze organizační skupinu na Facebooku a jinde jsme tentokrát udělali poněkud větší akci. Fani Honor Harringtonové z HMS Phantom jsme tentokrát rozšířili řady o jednoho Trekkieho, lolitku a několik civilistů. Dragon Lord byl sice za HMS Phantom ale měl svou uniformu z Battlestar Galacticy... čímž spadal do obou množin.


Akci nám poněkud zkomplikoval fakt, že byla sněhová kalamita, kvůli které jsme jednak přišli o fotografa, jež byl zasypán na Moravě, a všem to poněkud znepříjemnilo dopravu a možnosti kostýmů. Já byl nucen si vzít zimní boty, protože v polobotkách k uniformě jsem se půlmetrovým sněhem brodit opravdu nechtěl. Kirana měla v úmyslu vzít si kostým lolitky, ale neměla k tomu vysoké boty... a na lolitku by nejspíš byla zima i s botama. Rovněž Major, který ač je nedárce, chtěl přijít ve zbroji stormtroopera jako morální podpora, nemohl dorazit kvůli velkému mrazu, který by zbroj mohl zničit.

Pro mě akce začala už den předtím - v pondělí - kdy mě jednak v sedm ráno telefonicky vzbudil Major s tím, že dorazí trochu později, protože má zasypané auto. Jemně jsem mu vysvětlil, že se jde až o den později a šel zase spát. Večer jsem přivítal Cábu, který u mě nocoval, aby nemusel brzo ráno jet z Kladna do Krče. Patrik mě také varoval, že možná nebude moct dorazit kvůli zasněžené cestě na Moravu, což v pondělí potvrdil. Na funkci hlavního fotografa nastoupil Honzaf, kterému chci ještě jednou moc poděkovat. Neznám mnoho lidí, kterým byste v deset večer zavolali s tím, jestli by nechtěli druhý den v osm ráno jít fotit, a oni by vám na to kývli. :-)


V Den D se nás před nemocnicí sešlo deset i s Honzafem. Konečně složení dárců bylo tedy takovéto:
Johnak
Dragon Lord
Blanca
Inka
Cába
Fox
Xyll
Kirana
Teaz

Uvnitř už nás čekali a začali nás "odbavovat" Já se dočkal prvního zážitku záhy, když mi sestřička nemohla najít žílu na pravé ruce. A nebylo to nedostatečným zkoušením.


Dobrý zpráva byla, že všichni mohli darovat. A ostatním podle všeho žílu našli bez problémů.


Potom přišlo na řadu tradiční vyplňování dotazníků. Psacích potřeb byl ale nedostatek, na devět lidí pouze tři. Vyplňovat dotazník s 33,3333 % tužky je ošemetné.


A potom si nás po jednou mačala doktorká zvát k prohlídce a po prohlídce přišel samotný odběr.


Cába přemýšlel, čím ten odběr ozvláštnit...
A při své škodolibé povaze se rozhodl, že umře. Tím by totiž zdravotnice vyvedl notně z míry!
Přišlo na řadu i oblíbené focení s vlastní krví.


Kirana se s krví také nechala vyfotit.
...ale po chvíli jí začala chybět.
Ale přežila. Stejně jako Cába, který sice zemřel, ale rozhodl se stát se zombiem.

Jedna ze sester si nás chtěla vyfotit. Její dcera prý "před několika lety taky jezdila na tyhle akce" a chtěla by nás vidět, jak vypadáme. Na facebooku jsem podle jména zjisitl, že máme několik společných přátel. Svět je malý.

Na rozloučenou jsme sestřičkám dali placku s Mantichorou. Symbolem Královského Mantichorského loďstva.

A potom jsme už jen formálně opustili palubu.

Bylo to Bloody Awesome a jsem rád, že se nás sešlo tolik. Všem účastníkům moc děkuji. Příště nás třeba půjde ještě víc. Uvidíme na Bloodconu 3!