Tak k tomu konečně došlo. Vyšla mi kniha! Téměř přesně rok potom, co mě kontaktovali z nakladatelství a nabídli mi spolupráci. A včera jsem si byl pro autorské výtisky.
Přiznám se, že jsem myslel, že se toho nedožiju. Připadalo mi to pořád takové nereálné. Když jsem šel do knihkupectví pro autoráky, tak jsem pořád napůl čekal, že se odněkud vyřítí kamión a rozmašíruje mě. Zase by to byl krásný epitaf mé psací kariéry: "Mladý autor tragicky zahynul, než mohl poprvé spatřit svou právě vydanou knihu." Víte, jak dobře by se to pak prodávalo? :-)
Naštěstí k tomu nedošlo (naštěstí pro mě, abych nenyvracel svůj předchozí odstavec. Neneštěstí pro prodejce) a já si mohl v klidu vyzvednout své autoráky a vrátit se do mé domoviny.
Je to zajímavý pocit držet v ruce svojí knihu. A pročítat si ji. Na jednu stranu je to krásný dojem, něco jako pocit naplnění nebo dobré odvedené práce nebo prostě pocit, že to, co děláte, k něčemu je. Na druhou stranu z toho čtení mám takový divný dojem. Je to typ příběhu a způsob vyprávění jaký sám rád čtu, ale samozřejmě ten obsah vnímám jinak, když jsem to psal sám. Jsem asi jediný, kdo si svou knihu nebude moct normálně přečíst. Když jsem si to pročítal v autobuse, pořád jsem si uvědomoval věci typu "aha, tuhle větu jsem chtěl původně změnit, ale asi jsem na to zapomněl" nebo "tuhle pasáž jsem do páte kapitoly vložil až dodatečně po napsání celé knihy." No asi chápete. :-) Steven Spielberg řekl, že jen na jediný ze svých filmů se dokáže dívat očima diváka, v ostatních při sledování vidí ty chyby, ty improvizace, ty věci, které původně měly být jinak... Já jsem na tom asi podobně.
Ale to jsem čekal. Těžko můžu předpokládat, že si nadšeně budu číst vlastní knihu. :-) Dost na tom, že jsem to psal, ještě abych to četl. :-) A v každém případě převažuje nadšení, které stále provází ten pocit nereálna. Moje kniha - MOJE kniha - vyšla a prodává se v obchodech.
No, to byla moje malá emo vložka. Asi byste rádi věděli o čem to je, že? S tím vám snad trochu pomůže anotace:
"Lidé osídlili už před staletími vzdálený sektor galaxie pojmenovaný Hirano, vytvořili mezihvězdné státy a navázali kontakt s jinými mimozemskými druhy. Jenže lidé vždy zůstanou lidmi, a tak když Astonská unie a Ballingtonské společenství nezávisle na sobě objeví soustavu bohatou na vzácné suroviny, ani jedna ze stran se jí nechce vzdát. Na porvrch vybublávají staré křivdy a nevraživost a co začalo původně jako diplomatický sport postupně přerůstá ve vojenské zastrašování pomocí válečných lodí. Celá situace se pomalu vymyká kontrole.
,Válka je pokračováním diplomacie nediplomatickými prostředky.'
Carl von Clausewitz"
Je to tedy Military Sci-Fi nebo to můžeme také označit za Space Operu. Mají tam vesmírné lodě, letají z planety na planetu, jsou tam bitevní křižníky, stíhačky, spousta lampasáků v uniformách a divná slova jako "viceadmirál," "nukleární hlavice," nebo "zrychlení." Sympatické postavy jsou na obou stranách konfliktu (doufám), stejně jako jsou na obou stranách arogantní blbci (to asi určitě). A somozřejmě kromě diplomatického a válečného konfliktu mají hrdinové i různé osobní problémy. Kdo nemá, že? :-)
No a co říci závěrem? Samozřejmě, že budu rád, když se to bude dobře prodávat a hodlám psát dál. Tak kupujte, děti, kupujte. Třeba zde: www.seqoy.cz
A doufám, že vás uvidím na křtu, který proběhne v sobotu 4.7. na Festivalu fantazie v Chotěboři od 14:00 v rámci Jatconu.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
