Jak se odevzdává rukopis

Psaní nové knihy jsem dokončil už koncem srpna, ale potom přišlo na řadu čtení, opravování, betareadeři a vytváření finální verze (ve které stejně zůstala spousta chyb, ale ve finálně finální už snad nebudou) Patlal jsem se s tím dlouho, déle než bych měl, a tak jsem byl nucen nakladatele požádat, ať mi dá deadline. Koneckonců jsem student a když vím, že mám něco odevzdat 8. prosince, tak to prostě odevzdám 8. prosince, ať tak či onak...

Tak se tedy stalo, že se deadline stanovil na úterý 8. prosince... a proto jsem mu to donesl s dvoudenním zpožděním.

Poslední korektury jsem dokončil ve tři hodiny ráno a následující den doupravil několik maličkostí. A pak jsem začal tisknout. Původně jsem plánoval tisknout ve škole, abych všechny nasral, neboť máme na celou budovu (a cca 600 studentů) jedinou funkční tiskárnu. Ale nakonec jsem se rozhodl tisknout doma. Začal jsem ve čtyři odpoledne... a protáhlo se to na hodinu a půl. Inu vytisknout 336 stran chvíli trvá, no :-)

Ale potom jsem nestíhal. Nakladatel psal, že bude na místě setkání (v nejmenované pražské hospodě) mezi pátou a šestou, a já dokončil tisk v půl šesté. Pomohla mi maminka, která zrovna přijížděla domů, a tak jsem rychle skočil do auta a požádal ji, jestli by mě nehodila někam na metro nebo na tramvaj. Máma se ukázala být jako zdatný řidič a i tramvaj úspěšně předhodila, když nám ujela před nosem. Na příští zastávce jsem nastoupil a měl jsem i několikavteřinovou časovou rezervu.

V hospodě byl nakladatel a jeho kolegové ve více či méně podnapilém stavu. Viděl jsem smlouvu a když jsem si ji pročítal, Vládě Kejval mi hučel do ucha "Podepíííš! Podepíííš! Tak ty nám nepodepííííšeš?" Později padaly hlášky typu:
"Tak dobrá, já to podepíšu! Ke všemu se přiznávám! Ke všemu! Já s tím Slánským spolupracoval."

nebo

"Tady to podepiš, ať spřátelená vojska můžou konečně přijet. Toho, že je to v azbuce, si nevšímej!"

Potom proběhlo předání smluv, rukopisu a zálohy... kterou jsem hamižně pečlivě přepočítal a na jednu bankovku jsem se podíval proti světlu, což Vláďa Kejval okomentoval slovy: "Hezky to Egon tiskne, co? On to umí dobře!"

Potom ještě dal kdosi kolovat fotky z asi 18 let starého conu, na kterých byl mimo jiné můj nakladatel... a měl na sobě kimono a v každé ruce třímal krátký meč.

Takže zhruba takhle probíhá předávání rukopisu. Pokud si někteří z vás představovali celý proces jako něco velice honosného v nóbl kavárně doprovázené usrkáváním dobrého vína, kde se smlouva podepisuje starobylým brkem na ručním papíře a kde lidé rozebírají možný obchodní potenciál nově vzniklého veledíla... tak... no... doufám, že jsem vás moc nezklamal.