Už je to týden, co jsem absolvoval další zkouškové a chtěl jsem o tomto zvláštním období studentského života napsat něco inteligentního a hloubavého. Ovšem nějak jsem se nemohl k ničemu rozhoupat a ani teď nevím, jestli mám co říct.
Zkoušky na mé škole navíc nejsou asi úplně reprezentativní. Jednak je máme většinou písemné, oproti spoustě jiných škol, a jednak máme i spoustu jiných zkoušek v průběhu semestru (včetně půlsemestrální zkoušky, neboli midterm exam), takže závěrečná zkouška u nás většinou tvoří jen zhruba 20-30 % celkové známky, takže to není buď všechno nebo nic.
To ovšem nebrání většině lidí v tom, aby ze zkoušky měli deprese, byli rozklepaní a jedničkáři navíc před zkouškou neustále dokola mumlají, jak nic neumí a jak to nedají a vyhodí je ze školy a umřou někde v zimě pod mostem (ti nejextréměnší mají k tomu ještě obavy, že potom při své smůle po smrti zjístí, že existuje posmrtný život a půjdou na věčnost do pekla)
Je to zajímavá doba. Člověk se vyděšeně drtí něco, co ve spoustě případů kromě oné zkoušky už nikdy nevyužije. Ti šťastnější látku pochopí a trochu jim to usnadní práci. Ti méně šťastní přejdou k memorování a učí se látku nazpaměť prakticky řádek po řádku. A potom jdete do školy, kde se před zkouškou setkáte se spolužáky a vyměňujete si informace a poznatky a přitom zjistíte, co všechno si nepamatujete a co všechno jste se zapomněli naučit. Takže před třídou (popřípadě ve třídě před příchodem profesora) všichni kvapně listují v sešitech a učebnicích a snaží se najít ten opomenutý řádek látky, o kterém si myslí, že tvoří rozdíl mezi vítězstvím a porážkou.
A potom přijde zkouška... a velice rychle zase odejde. Většina lidí si ani nepamatuje průběh zkoušky, prostě najednou... je pryč. Celé týdny (no dobrá, dny) příprav a za chvíli je konec. Člověk potom přijde domů a najednou nemá co dělat a cítí se nějak prázdně. Časem se samozřejmě zabaví. A obdobím po zkouškovém samozřejmě provází ten nádherný rituál zapomínání naučené látky. Ten důležitý základ tam při troše štěstí zůstane. Ale zbytek... Pchššš. Fuč.
Na zkouškovém je asi opravdu nejlepší ta doba, kdy je po všem. Kdy máte poslední zkoušku za sebou a jen cítíte, jak to z vás pomalu (nebo rychle, to se líší případ od případu) padá a vy máte zase klid.
Na nějakou dobu.
Často velmi krátkou.
Elliot 🖤
před 5 měsíci
8 komentářů:
A pak že ti to blogískování nejde ;).
Koukám, že je to na všech školách stejné. Na matice si ale můžeš aspoň něco odvodit a nemusíš se teda tak trápit, jestli ses naučil všechno...
Thaleia - no, to máš těžký. Na mé škole je matika na úrovni gymplu, ale většina lidí ji stejně nedává :-) U nás je účel matiky hlavně ten, aby žáci z různých zemí s různými úrovněmi vzdělání dostali své matematické schopnosti na stejnou úroveň. Problém je, že nás na matiku učil frajer z ČVUT... :-) A většina lidí u nás si opravdu nedokázala moc odvodit... :-)
Tvůj popis kýženého procesu odvozování znalostí z informací získaných na přednášce jeví se mi býti povědomým. Konkrétně mám na mysli teorii managementu u nás :D
Nedávno jsem viděla stránku učitele z ČZU, kde se podivoval nad tím, že někteří věří, že kladný zlomek se může skládat jen z kladného čitatele a jmenovatele. Navíc věřím, že na spoustě škol je matika úplně k ničemu, takže chápu, že stačí jen srovnávací kurz v rámci učiva gymnázia. Do dneška mám problém vysvětlit svým žáčkům, k čemu jim budou vektory :)
Kendra - a co že to ty studuješ? :-)
Thaleia - Vektory? No, pri astrogaci se hodi vedet, jaky vektor vytycit pri zadavani kurzu lodi, ne? :D
"Informační studia a knihovnictví" na MU, Lord by mohl vyprávět :D
Kendra - Tak to zní zajímavě *vysoce diplomatická odpověď* :-)
Okomentovat